Promluva: 7. Eucharistie – Klanění při pozdvihování

Příprava na výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

Rok 2013 – Rok Eucharistie

Bratři a sestry,

dnes se chceme zastavit u velice důležité a podstatné věci související s naším slavením a přijímáním Eucharistie, totiž u našeho duchovního přístupu k tajemství Krista v Nejsvětější Svatosti Oltářní.

Zatímco při slavení mše sv. vidíme svým fyzickým zrakem pouze chléb a víno, víme že ve chvíli proměňování, kdy kněz v Ježíšově jménu koná a říká: „ Vezměte a jezte ……“ a „Vezměte a pijte….“ je to On sám, Pán ukřižovaný a zmrtvýchvstalý, který začíná být mezi námi přítomen. Od této chvíle už to není obyčejný chléb a víno, nýbrž skutečně živý chléb, který sestoupil z nebe a živý nápoj. Proto je velice důležité, jak prožíváme chvíle po proměňování, tzv. pozdvihování. Má to být chvíle úcty, klanění. Romano Guarchini napsal, že „adorace je prožití skutečnosti, že Bůh je jednoduše veliký a člověk je jednoduše malý, že Bůh existuje skrze sebe a v sobě, člověk však skrze Boha a v jeho moci. Adorace říká: Ty jsi Bůh, já jsem člověk. Ty jsi ze sebe sama, v podstatě věčný, já existuji skrze tebe a od tebe“. V případě klanění Kristu v Eucharistii svým postojem klanění m vyjadřujeme: Ty jsi věčný, nyní mezi námi, já jsem tebou vykoupený.

S Tomášem říkáme: Pán můj a Bůh můj. Posvátné ticho po odeznění zvonku má vytvořit prostor pro náš vstup do Kristovy Přítomnosti, pozvednutí naší mysli k Pánu. Prohlubujeme a zkvalitňujeme chvíli úcty, klanění po proměňování.

Vrcholem úcty Kristu v Eucharistii (ať už ve mši nebo mimo ni) je vždy svaté přijímání.

Podmínky ke sv. přijímání:

  • Touha po Kristu a sjednocení s ním skrze Eucharistii. To souvisí s naší vírou v Krista, jeho přítomnost v této Svátosti jak ji církev vyznává od prvopočátku. Zde platí už slova apoštola Pavla z 1. Listu Kor.: „Kdo by jedl a pil, a tělo Páně nerozlišoval od obyčejného chleba, jí a pije své odsouzení. (11,29)¨.“
  • Nesmíme mít těžký hřích a s tím souvisí nemít trvalé zalíbení ve hříchu a nežít ve stavu těžkého hříchů. Opět už sv. Pavel radí: „Kdo by jedl chléb Páně nebo pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Proto musí člověk sám sebe zkoumat ….“ (1 Kor. 11/27-28).
  • S tím, bratři a sestry, souvisí i pravidelný přístup ke sv. smíření (měsíční) a rozchod s těžkým hříchem nebo stavem způsobujícím těžký hřích. V opačném případě hovoříme o hříchu svatokrádeže.
  • Eucharistický půst: 1 hodinu před přijímáním nejíme a nepijeme (kromě vody a léků).

Jak často ke sv. přijímání:

  • Povinni jsme 1x za rok
  • Pokaždé, když jsme na mši (můžeme) a nemáme těžký hřích
  • Během 1 dne nanejvýš 2x (podruhé jen ve mši svaté)

Kdo nemůže ke sv. přijímání není vyloučen z církve ani ze slavení mše svaté, může přijímat duchovním způsobem – tedy touhou.

Mons. Jan Plaček