Promluva: 3. Předobrazy křtu ve Starém zákoně

Příprava na výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

Rok 2011 – Rok sv. křtu

9. neděle v mezidobí
6. 3. 2011

Bratři a sestry,

dnes se chceme spolu opět zamyslet nad svátostí křtu v rámci naší tříleté přípravy na 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, které si budeme připomínat v r. 2013.

Během první přípravy (12. 12. 2010) jsme si říkali, že všichni se nacházíme ve stavu dědičného hříchu. Citovali jsme si sv. Tomáše Akvinského, že „v Adamovi je celý lidský rod jako jediné tělo člověka“, a proto jsou všichni lidé zasažení neposlušností Bohu, na rozdíl od osobních hříchů, do kterých upadáme díky osobnímu rozhodnutí. Nejsme schopni si sami získat ospravedlnění, a proto bylo nutné, aby přišel Vykupitel-Ježíš Kristus: Bůh a člověk zároveň.

Ve druhé přípravě (9. 1. 2011) jsme přemýšleli nad tím, jak křest Jana Křtitele připravoval Ježíšovy současníky na křest Kristův. Janův křest je symbolicky spojen s vyznáním hříchů, což je nutné, aby si člověk uvědomoval svoji hříšnost a potřebu Božího milosrdenství, ale teprve Kristův křest nám toto odpuštění zprostředkovává. Dnes se chceme zastavit u skutečnosti, že už ve Starém zákoně připravoval Bůh ustanovení svátosti křtu svým Synem v mnoha událostech, které poukazovaly na Boží záchrannou vůli. Hovoříme o tzv. předobrazech křtu:

V první řadě je to voda. Čistá pramenitá voda je zdrojem života. I ve zprávě o stvoření v knize Genesis čteme, že Bůh vložil do vody život: „Bůh řekl: Ať se vody hemží hemžením živých tvorů…. Bůh stvořil velké mořské hady a všechny živé tvory, kteří se hýbají, a kteří se hemží ve vodách…“ (1,20). Životodárná voda je předobrazem křtu v tom smyslu, že ve křtu se rodíme k novému dokonalému životu s Bohem. Tento nový život s Bohem nám získal Kristus tím, že nás vytrhl ze smrti hříchů, když za naše hříchy zemřel a vstal z mrtvých. Ježíš je tou živou vodou, skrze kterou jsme vtaženi do nového nepomíjejícího života s Bohem.

Noemova archa. V příběhu o Noemově arše se voda stává pro hříšníky symbolem Boží spravedlnosti a archa místem záchrany. Příval potopy ničící hřích je předobrazem smrti Kristovy, v níž Bůh zničil náš hřích. Potopa se tak stává předobrazem tajemství kříže a Archa místem záchrany. Starověcí církevní učitele v ní viděli také předobraz církve, tedy společenství zachráněných skrze Kristovo vykupitelské dílo. Dramatický popis potopy v 6.-8. kapitole knihy Genesis chce ukázat na velikost hříchu a zároveň i touhy Boha po záchraně, když má Noe postavit archu. Velké utrpení, které se projeví v nepřítomnosti Boha u Krista na kříži: „Bože, Bože můj proč jsi mě opustil?“, bude mít jediný důvod, záchranu hříšníka v Kristu, která se odehrává ve křtu.

Přechod Rudým mořem při útěku z egyptského otroctví. Egypt jako nepřátelská velmoc je symbolem člověka otročícího hříchu. Vody Rudého moře byly pro Izraelity příčinou záchrany, pro egyptská vojska příčinou zničení, prohry. Ve křtu jsme zachráněni pro Boha a jeho království a náš nepřítel Pokušitel, Zlý duch, je poražen Kristem. Ve křtu přecházíme s Kristem (novým Mojžíšem) do země zaslíbené, Božího království.

Přechod přes Jordán. Teprve jeho přejitím dostává Boží lid zemi zaslíbenou jako dar. I my ve křtu dostáváme dar nové země – církve a je nám přislíbená i věčná vlast v nebi.

Bratři a sestry, Bůh připravoval skrze události Starého zákona jejich naplnění v Zákoně Novém skrze svého Syna. Jako ve zpětném zrcátku rozpoznáváme vnitřní smysl dějin v životě vyvoleného lidu, které směřovaly k nám. Z tohoto pohledu poznáváme, jak je křest úžasné Boží dílo.

P. Jan Plaček