Promluva: 1. Rok Sv.Biřmování – Kdo je Duch Svatý

Příprava na výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

Rok 2012 – Rok Sv. biřmování

Bratři a sestry,

na 1. neděli adventní jsme vstoupili do druhého roku naší přípravy na 1 150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu v r. 863, které si budeme připomínat v r. 2013. Po „Roce křtu“ se nyní před námi otevírá Rok věnovaný svátosti biřmování.

Proč zrovna této svátosti? Poněvadž ona dotváří křest. Každý pokřtěný by měl toužit být i biřmován, protože dostává v plnosti Ducha Svatého. Je posílen (a doslova vyzbrojen) jeho silou, aby vydával přesvědčivé svědectví o Kristu jako jeho učedník a voják, který ho brání popřípadě za něj i položí svůj život. Být posílen Duchem Svatým je velkou věcí. Proto je samozřejmé, že si dnes chceme připomenout, kdo vlastně Duch Svatý je.

Když děláme znamení kříže, říkáme: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“, když nás kněz propouští v závěru mše svaté, říká: „Požehnej vás všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch Svatý“ a když vzdáváme chválu Bohu (např. v závěru žalmů), říkáme: „Sláva Otci i Syn i Duchu Svatému.“

Zatímco Otec i Syn jsou nám jaksi blízcí, protože už vztah mezi nimi je často námětem rozhovorů Pána Ježíše v evangeliu a navíc si tento vztah umíme přiblížit na základě vztahu pozemského otce a svého dítěte, tak úloha a místo Ducha Svatého v tomto vztahu už nám činí trochu potíže.

Na počátku je třeba si říci to, co všichni známe: Bůh je jeden, ale žije ve 3 osobách. Teologové mluví o „jediném bytí (existenci) v Trojici,“ tři osoby jsou jeden Bůh a Pán. Svatý Otec Benedikt XVI. hovoří o tom, že víra v jediného Boha, jak ji vyznával izraelský národ, je díky vtělení Pána Ježíše, „osvícena trojičním světlem,“ a proto jsme schopni poznat vnitřní život jediného Boha, který se odehrává ve vztazích tří božských osob.

Duch Svatý je tedy božská Osoba. Stejně jako Otec a Syn také On je Bohem a osobou, která má vztah k Otci a Synu a naopak. Duch Svatý není jenom nějakou silou nebo menší svým významem. I Duch Svatý má účast na tom, co působí Bůh navenek ve své jednotě.

Tak jako můžeme projevit zvlášť úctu nebeskému Otci nebo Božímu Synu – vtělenému Ježíši Kristu (například přítomnému v eucharistii), můžeme se takto klanět zvlášť i Duchu Svatému. Úcta projevena každé osobě zvlášť patří celé Nejsvětější Trojici – Jedinému Bohu. Od věčnosti je Syn plozen Otcem (není stvořen jako tvor), tedy z Otce vychází Syn a z obou Duch Svatý. Duch Svatý je nahlížen jako pouto (pečeť) mezi Otcem a Synem, někdy mluvíme o tom, že je Láskou mezi Otcem a Synem. Láskou – Osobou.

Z rozjímání nad tímto niterným a úzkým vztahem mezi osobami Božské Trojice a dopadem do našeho života dochází sv. Irenej z Lyonu (+202) k tomuto závěru: „Bez Syna se nikdo nemůže přiblížit k Otci (Já a Otec jedno jsme, Kdo vidí mne, vidí Otce), protože poznání Otce, to je Syn a k poznání Božího Syna se dochází skrze Ducha Svatého.“ (Katechismus katolické církve § 683).

Duch Svatý je svou milostí první, kdo v nás probouzí naši víru a nový život, který spočívá v poznání Otce a toho, kterého poslal, Ježíše Krista, jak to píše sv. Jan ve svém evangeliu (17,3), (Katechismus katolické církve § 684).

Kéž se nám Duch Svatý stává stále bližší Osobou Nejsvětější Trojice.

P. Jan Plaček