Promluva: 1. Eucharistie – Historický Ježíš

Příprava na výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

Rok 2013 – Rok Eucharistie

Bratři a sestry,

minulou neděli jsme vstoupili do 3. (závěrečného) roku naší přípravy na 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Tento Rok je věnován svátosti Eucharistie, a proto se jednou měsíčně budeme s touto svátostí a jejím místě v našem životě společně zamýšlet.

Protože Eucharistie stojí na vrcholu všech svátostí a poněvadž je spojena s reálnou přítomností P. Ježíše, souvisí s ní také otázka historické existence Ježíše Krista. Kdo byl Ježíš? Z jakého prostředí vyšel? Co ho opravňovalo k tomu, aby prohlásil, že On je chléb, který sestoupil z nebe?

Úryvek z Lukášova evangelia nám uvádí konkrétní data a postavy, které potvrzují a pevně zasazují Ježíšův život a jeho působení do historického kontextu. Lukáš sice mluví o vystoupení Předchůdce Páně Jana Křtitele, ale ten už oznamuje, že Ježíš je mezi nimi. On mu pouze připravuje cestu. Vzpomíná 15. rok vlády císaře Tiberia, který nastoupil na trůn v Římě v r. 14 a vládl až do r. 37. Do vlády tohoto římského císaře tedy spadá Ježíšovo veřejné působení, hlásání evangelia, slavení Poslední večeře s ustanovení Nejsvětější Svátosti, smrt a zmrtvýchvstání. Tiberius nastoupil po císaři Augustovi, za jehož vlády se Ježíš narodil. Římským místodržitelem pro Judsko (s hlavním městem Židů Jeruzalémem) byl Pilát. Úřadoval v letech 26-36. Sídlil v Cesareji a na velikonoce přijížděl do Jeruzaléma. Byl to Říman, provokoval Židy a nechal zmasakrovat Samařany. Údělným knížetem v Galileji byl (tetrarcha) Herodes Antipas – syn Heroda Velikého. Když pobýval v Římě odloudil svému nevlastnímu bratru Filipovi jeho manželku Herodias a dceru Salome. Nechal popravit Jana Křtitele. Jako své sídelní město si vystavil Tiberias u Galilejského jezera. Na Velikonoce jezdil do Jeruzaléma. V Ježíšově procesu k němu Pilát poslal Ježíše. Herodes ho poslal zpět k Pilátovi, ať ho odsoudí. Proto si Pilát umyl ruce.

Evangelista Lukáš také vyjmenovává dva nositele velekněžského úřadu v Jeruzalémském chrámu: Annáše, který byl sesazen r. 15 a r. 18 byl ustanoven jeho zeť Kajfáš. Ten Ježíše obvinil z rouhání a poslal ho k Pilátovi k odsouzení. Byl v úřadě do r. 36.

O Kristu nám podávají svědectví kromě evangelií i mimo bibličtí autoři: židovský historik Josef Flavius (+100) a římští historikové Plinius mladší, Tacitus a Suetonius z 1 století.

Ale vraťme se k evangeliu. Boží slovo nám vykreslením doby, v níž žil a působil Jan Křtitel i samotný Ježíš, chce sdělit, že vstup Božího Syna do konkrétních lidských dějin je Bohem plánovaný a chtěný úmysl. Ježíš v žádném případě nepatří do sféry mýtů či pohádek, kde se ho snaží odsunout ti, kterým je nepohodlný.

Ježíš vstoupil reálně do dějin svého národa, a tím také zaručil Boží zjevení dané lidstvu. Vstoupil jako člověk do dějin této planety a celého vesmíru, a proto i ustavení Eucharistie a jeho stálá přítomnost v této Svátosti je tím nejcennějším darem, který máme.

Kéž během letošního liturgického roku do tohoto tajemství aspoň z části pronikneme.

Liturgie, bohoslužba je životodárně spjata s Duchem Svatým. Biblickými texty, promluvami, výkladem Písma, poučováním, slavením svátostí nás Duch vychovává a vede životem, abychom byli moudří a skutečně věřící křesťané, jenž umí svou víru nejen obhájit, ale i o ní mluvit a předávat dál.

Mons. Jan Plaček