Promluva: 8. Zakončení Roku křtu

Příprava na výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

Rok 2011 – Rok sv. křtu

Jelikož promluva navazuje na „Slova sv. evangelia podle Matouše“ z 33. neděle v mezidobí, je otištěno i evangelium Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
„Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: ‚Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.‘ Pán mu řekl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.‘
Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‚Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.‘ Pán mu řekl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.‘
Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.‘
Pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

Bratři a sestry,

v Ježíšově době se jedna hřivna v přepočtu rovnala 36-40 kg stříbra nebo zlata. Dovedeme si spočítat, v jaké hodnotě dostali služebníci možnost nakládat s majetkem svého pána po dobu jeho nepřítomnosti. 5 hřiven, 2 a 1 hřivna. Množství svěřeného majetku svědčí o důvěře pána ke svým služebníkům jakož i o důvěře v jejich schopnosti, když očekával, že jeho majetek zmnoží svou činností.

Bratři a sestry, služebníkem, kterému se důvěřuje a tudíž svěřuje určité bohatství k rozmnožení, je každý z nás. Pánem je Bůh. V tomto končícím Roce křtu (v rámci naší 3leté přípravy na l l50. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu) lze za takovou hřivnu označit náš vlastní křest a křest těch, za které neseme odpovědnost.

Jak jsme naložili, či (lépe vyjádřeno) nakládáme s darem svého křtu? Tady můžeme hovořit o dvou úrovních. První se týká našeho vztahu ke Kristu. Máme se rozvíjet a zmnožovat duchovní bohatství své duše prohlubováním křesťanského života. Křest je způsob života, ne nějaký doplněk k němu. Své každodenní povinnosti, starosti ale i radosti máme prožívat ve vztahu ke Kristu a s Kristem. On má vždy vítězit a mít první místo v našem životě. To je ten nový způsob života v Kristu, o kterém hovoří např. sv. Pavel. Čas na modlitbu, četbu Písma Svatého, svátosti, viditelné projevení sounáležitosti k církvi, život s ní a v ní, to vše má být projevem našeho nového života v Kristu.

Druhá sféra se týká našeho vymezení vůči světu. Jako křesťané světem nepohrdáme, máme ho rádi. Když se Ježíš modlí za své učedníky ke svému nebeskému Otci, neprosí, aby je vzal ze světa, ale aby zůstali a byli posvěceni v jeho jménu, tudíž aby o něm mohli vydávat dobré svědectví. Také my se musíme umět vzepřít proti tomu ve světě, co by nás od Krista vzdalovalo. Tady nám hrozí postoj třetího služebníka. Naše křesťanská identita je v dnešním světě ohrožená sekularizací. Protože jako křesťané jsme v menšině, tak z mnoha stran slyšíme: není třeba uzavírat sňatek, nejsme žádní fanatici, také není třeba být každou neděli na mši, modlím se jen, když to cítím jako potřebu nebo musíme si to vyzkoušet před manželstvím apod. Všechny tyto názory podporované mnohdy i sdělovacími prostředky, buší do nás a rozleptávají nás zevnitř. Pokud se jimi necháme pohltit, zakopáváme hřivnu svého křtu – a to je obraz pokřtěného, který se v ničem neodlišuje od svého pohanského okolí. Katolík, který se bojí mluvit o své víře, přihlásit se k ní, vlastně svým postojem říká: „Měl jsem strach, a proto jsem svou hřivnu ukryl v zemi.“ Jenže Pán odpovídá: „Služebníku špatný a líný….“.

Bratří a sestry, podobně je to se křtem těch, kterým jsme ho zprostředkovali jako rodiče a kmotři. Udělali jsme vše pro to, aby u nich tato hřivna byla zúročená? Jak dnes tito pokřtění žijí? Jaká je úroveň jejich náboženských znalostí? Jak vypadá jejich svátostný život? Zapojení do života církve? Tyto otázky by nám měly vyvstávat na mysli, když vzpomínáme na ty, při kterých jsme stáli nebo je měli v náručí ve chvíli, kdy skrze slova kněze: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“, jim i nám Bůh svěřoval hřivnu nového života ve křtu.

Bratři a sestry, pokud jsme zde na tomto světě, můžeme Boží dary vždy rozvíjet. Nikdy není pozdě. Udělejme všechno pro to, abychom byli služebníky dobrými, vynalézavými a užitečnými.

P. Jan Plaček