Promluva: 7. Způsob křtu, „druhy“ křtu

Příprava na výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

Rok 2011 – Rok sv. křtu

Bratři a sestry,

před 14 dny jsme se zamýšleli v rámci Roku sv. křtu nad udělovatelem, místem udílení a povinností zápisu křtu. Dnes chceme pokračovat v této tématice a řekneme si o způsobu udílení svátosti křtu a o „druzích“ křtu.

Jsou dva způsoby udíleni svátosti křtu: litím vody anebo ponořením do vody. Častěji praktikovaným způsobem je lití vody. Udělovatel 3 krát lije vodu na hlavu křtěného a říká u toho: „Petře, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Ve východních liturgiích říká udělovatel: „Boží služebník Petr je křtěn ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“. Při udělení křtu ponořením je křtěnec při vzývání každé osoby Nejsvětější Trojice udělovatelem ponořen do vody a vytažen. Celkem se opět jedná o trojí ponoření.

Víme, že v křesťanském starověku se stavěly zvláštní stavby k udílení křtu; tzv. baptisteria. Stávaly nezávisle na kostele a v jejím středu se nacházel křestní bazén, ve kterém se trojím ponořením udílel křest. Dodnes patří tyto stavby, jejichž základy sahají do 4. století, k nejcennějším architektonickým pokladům naší kultury. K nejznámějším stavbám patří baptisteria ve Florencii (kde byl pokřtěn básník Dante Aligieri v r. 1265), v Miláně, Raveně, Pize. V Izraeli bylo archeology objeveno baptisterium např. v Emauzích z 5. století. Z pozdějších století pak máme zachovány křtitelnice jako místo, u kterého se udělí křest. My si svůj křest připomínáme pokaždé, když přicházíme a odcházíme z kostela a žehnáme se svěcenou vodou u vchodu.

Rozlišujeme trojí „druhy“ křtu:

Řádně a platně uděleným křtem je křest skrze vodu ve jménu Nejsvětější Trojice: Otce, Syna a Ducha Svatého.

Dále hovoříme o tzv. křtu touhy. Ti, kteří ve svém srdci rozpoznali Boží volání k víře v Ježíše Krista a tudíž se rozhodli k jeho přijetí anebo už navštěvují katechumenát (příprava ke křtu) a zemřeli by v tomto stavu (stavu nezrealizovaného křtu vodou) pak tato jejich touha přijmout křest, spojená s lítostí nad vlastními hříchy, zajišťuje spásu, kterou nemohli získat skrze svátost (viz. Katechismus katolické církve p. 1259). Tady nám je určitým vzorem lotr na kříži, který na Velký pátek prosí ukřižovaného Pána: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království“. A Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji“ (Lk. 23, 42-43).

Pak ještě existuje křest krve. Ti, kteří podstoupili mučednickou smrt pro víru v Krista ještě před tím než mohli být pokřtěni, jsou ponořeni svou vlastní smrtí do smrti Kristovy a tento křest krve (stejně jako křest touhy) přináší plody křtu, i když se nejedná o svátost (viz Katechismus katolické církve p. 1258).

Bratři a sestry, zatímco u křtu vodou působí Boží milost skrze viditelné znamení, u křtu touhy nebo krve je tato Boží milost vázána na onu touhu dotyčného po křtu anebo mučednické svědectví o Kristu. V každém případě vidíme, jak je křest nutný k našemu životu a spáse a Bůh vždy bude hledat cestu k záchraně každého člověka.

P. Jan Plaček