Promluva: 6. Rok Sv.Biřmování – Charismata Ducha

Příprava na výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

Rok 2012 – Rok Sv. biřmování

Bratři a sestry,

po svatodušní neděli, kdy jsme si připomínali vylití Ducha Svatého na učedníky (a byli svědky jeho přijetí ve svátosti biřmování), se dnes chceme v rámci Roku Ducha Svatého opět přiblížit této božské Osobě. Zamyslíme se nad některými charismaty Ducha Svatého.

Jsou to dary Ducha Svatého určena k dobru a rozvoji společenství církve. V 1. listě Korinťanům k tomu sv. Pavel píše: „Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch… Tyto projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž dává Duch dar moudrosti, jinému tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými (neznámými) jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.“ (12,4-11)

Pavel vyjmenovává mezi charismaty „mluvení cizími jazyky“. V novozákonní mluvě to znamená, že jedna nebo více osob z popudu Ducha vydávají zvuky nekodifikované v žádné jednotlivé řeči. Sv. Augustin nazývá tento vpád Ducha do řeči jásotem „iubilus.“ Tzn. zaznívají zvuky, které vyjadřují duševní stav, ale nepředstavují rozumové pojmy. Pavel je opatrný v hodnocení těchto mimořádných projevů Ducha, a to ze dvou důvodů:

– musí být ve společenství někdo, kdo rozliší, zda se jedná o projev Ducha a vysvětlí význam
sděleného

– nemusí se jednat o glosolálií, může jít o přirozený proces nesrozumitelného mluvení.

Mezi dary Ducha zaujímá naší pozornost i dar uzdravování. Z dějin církve tento dar nikdy nevymizel. Ježíš uzdravoval svou mocí, apoštolové v jeho jménu, na mariánských poutních místech např. v Lurdech se dodnes s tímto charismatem setkáváme. Užitek tohoto charismatu je týž, jaký měl v evangeliu – ukázat Boží lásku a něhu vůči lidskému utrpení. Vždy nám zůstává tajemství, proč Bůh některé uzdraví a jiné ne. Dává nám tím pochopit, že i v případě ponechání nemoci a utrpení nám dává milost snášet nemoc ve spojení s Kristem a obětovat ji za vykoupení světa. Ovšem i toto charisma vyžaduje rozlišování, protože se do něho může vloudit lidský klam, sugesce a také manipulace (tzv. léčitelé, odvolávající se na P. Boha, P. Ježíšem, P. Marii, přitom postavili svoji živnost na zneužívání lidské důvěřivosti). U mimořádných darů a charismat je třeba brát ohled na vyjádření církve.

Bratří a sestry, dar moudrosti a poznání Božích tajemství, dar víry a rozlišování v nás Duch Svatý rozmnožuje účastí na liturgii a katechezi církve.

Liturgie, bohoslužba je životodárně spjata s Duchem Svatým. Biblickými texty, promluvami, výkladem Písma, poučováním, slavením svátostí nás Duch vychovává a vede životem, abychom byli moudří a skutečně věřící křesťané, jenž umí svou víru nejen obhájit, ale i o ní mluvit a předávat dál.

Katecheze, která znamená poučování a výchovu, podléhá přímo působení Ducha Svatého. Hovoříme o dvou úrovních katecheze: vnější katecheze, omezující se na naučení pojmů, definic, modliteb, atd. a vnitřní katecheze, kdy Boží slovo proniká do srdce i života věřícího. Tento způsob katecheze je cestou k pravdě za pomoci Ducha. Pokřtěný a biřmovaný člověk by měl vyhledávat katechezi (biblickou, svátostnou, katechismovou) právě z důvodu, aby mohl pod vedením Ducha pronikat hlouběji, k jádru věci.

Bratři a sestry, každý máme charismata, kterými nás Duch obdařil. Rozvíjejme je ve společenství církve a pod vedením Ducha pro dobro církevního společenství, jehož jsme součástí.

Mons. Jan Plaček