Promluva: 5. Eucharistie – Svatostánek, uchovávání Eucharistie

Příprava na výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

Rok 2013 – Rok Eucharistie

Bratři a sestry,

v církvi prožíváme Rok víry a v naší vlasti zároveň Rok Eucharistie. Jak připomněl sv. Tomáš Akvinský, svátost Těla a krve Páně je nejcennější a nejvýznamnější ze všech svátostí, protože v ní je přítomen samotný Pán. Toho si byla církev vědoma už od prvopočátku. Vyznávala Kristovu přítomnost nejen při slavení mše svaté, ale i po skončení eucharistické slavnosti měla úctu k proměněným způsobám.

Svatý Justin, první křesťanský filosof nar. kolem r. 100 v Samaří, se už za svého pohanského života (pocházel z pohanské rodiny) setkal v Palestině s prvními křesťany, jak v neděli slavili mši svatou. Kolem r. 130 přijal křest, v touze dokonale poznat Ježíše a církev, v r. 150 navštívil Betlém – místo narození . Po přestěhování do Říma otevřel první křesťanskou filosofickou školu. Byl udán, že je křesťanem a r. 165 byl umučen. Zachovaly se nám po něm spisy, které svědčí o životě křesťanů v jeho době. V knize „Apologie“ (kolem r. 150) píše o slavení nedělní eucharistie i o víře prvních křesťanů v přítomnost Krista v Nejsvětější Svátosti. Mimo jiné také hovoří o tom, že po skončení mše svaté jáhni jdou se sv. příjímáním k nemocným a starým domů a uvězněným do vězení. Zpočátku uchovávali eucharistii klerici doma ( z důvodu proti zneuctění), později na vyhrazeném místě. Nicejský koncil (r. 325) stanovil, aby umírající nebyli zbavování možnosti přijímání.

Od 9. stol. se setkáváme s malými svatostánky uprostřed oltáře (malé skříňky) s rozsvícenou svící, která značí Boží přítomnost – možná zárodek „věčného světla“. Ve 12. stol. jsou svatostánky zřizovány ve zdi presbytáře (např. kostel sv. Václava v Ostravě). V některých gotických kostelích byly závěsné svatostánky, baroko umístilo svátost doprostřed hlavního oltáře, některé kostely mají eucharistické kaple k uchování a úctě Těla Páně. V každém případě uchovávání proměněných způsob se slavení mše svaté na zvláštním místě (svatostánek), věčné světlo je důkazem původní nezměněné víry křesťanů a Kristova přítomnost ve způsobách. Křesťané vždy projevovali Kristu v této Svátosti úctu: ve starověku hlubokou úklonou, později pokleknutím, modlitbou, setrváním v jeho přítomností – adorací. V průběhu dějin vznikly zvláštní formy úcty – adorace před vystavenou Nejsvětější Svátostí. Ve 13 století zavedením zvláštního liturgického svátků – slavnosti Těla a Krve Páně (tvz. Boží Tělo) a tradice průvodů s Nejsvětější Svátostí v tento den. Liturgické texty ke mši této slavnosti vytvořil sv. Tomáš Akvinský (1225-1274). Bratři a sestry, i naše úcta k eucharistii projevená mimo mši není něčím navíc, je setrváním se víře apoštolů a prvních křesťanů , že od chvíle Poslední večeře na Zelený čtvrtek je Kristus uprostřed všech učedníků tímto způsobem přítomen.

Bratři a sestry, křesťanský způsob života i křesťanské svědectví věřících stojí a padá s úctou ke Kristu a Eucharistii. Odpad, odklon člověka od Krista začíná zanedbáváním a pohrdáním mše svaté, svatým přijímáním, a přehlížením Kristovy přítomnosti v Nejsvětější Svátosti. Naopak konverze – obracení, přijetí Krista je vždy spojeno s upřímnou sv. zpovědí, objevení mše svaté a touhou po sv. přijímání.

Mons. Jan Plaček