Příprava na výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu
Rok 2013 – Rok Eucharistie
Bratři a sestry,
v celé církvi prožíváme Rok víry (u příležitosti 50. výročí od zahájení II. Vatikánského koncilu) a v naší vlasti zároveň Rok eucharistie jako přípravu na 1150 výročí příchodu svatého Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, které si budeme připomínat letos v červenci národní poutí na Velehradě.
V rámci Roku eucharistie jsme si říkali, že Kristus přítomný v tajemství Eucharistie, je tentýž historický Ježíš, který se narodil a žil mezi námi jako jeden z nás v době židovských vládců z dynastie Herodovců a římských císařů Augusta a Tiberia. Autoři evangelií zmiňují tyto vládce, když mluví o Ježíšovi, aby tím zdůraznili (způsobem tehdy vlastním a běžným), že Boží Syn svým vtělením skutečně posvětil „lidský svět“ svou přítomností.
Minulý měsíc jsme společně přemýšleli nad Eucharistií jako zdroji jednoty mezi křesťany. Ty, kdo společně slaví mši svatou a přistupují ke sv. přijímání, by poctivě měli odstraňovat ze svého života vše, co nás od sebe vzdaluje.
Dnes se, bratři a sestry, chceme přiblížit k samotné podstatě svátosti Eucharistie, totiž k tomu, jaký význam v sobě nese skutečnost, že Ježíš svou přítomnost váže na viditelné způsoby chleba a vína.
Proč chléb a víno? Co vyjadřují? I Katechismus katolické církve k tomu dodává: Středem slavení eucharistie je chléb a víno, které se skrze Kristova slova a skrze vzývání Ducha Svatého stanou jeho tělem a krví. Církev věrná příkazu Pána, koná na jeho památku až do jeho slavného příchodu to, co on vykonal v předvečer svého utrpení: „Vzal chléb …“, „vzal kalich vína …“. Způsoby chleba a vína, které se tajemně staly tělem a krví Krista, i nadále zůstávají znamením kladné hodnoty stvoření. Tak při obětování vzdáváme díky Stvořiteli za chléb a víno, „plod lidské práce“, ale především ještě „plod země“ a „plod révy“ daný Stvořitelem.“ (p. 1333)
Co tedy vyjadřuje chléb při slavení mše svaté? Od prvních chvil, kdy se člověk naučil dělat chléb z pšenice, se tento stal symbolem lidské práce, námahy, zároveň i symbolem jednoty a také symbolem vděčnosti Stvořiteli za dar života. Starozákonní Boží lid přinášel oběť chleba a vína na znamení vděčnosti Stvořiteli a při vysvobození z egyptského otroctví jim nekvašené chleby připomínaly spěch při útěku. V zemi zaslíbené pak chléb Izraelitům připomínal zemi, kterou dostali od Hospodina, ze které mohou sklízet úrodu.
I my, bratří a sestry, přinášením chleba děkujeme Bohu za dar stvoření a naší práce a námahy. Po proměnění se Kristus sám – Chléb – stává zdrojem naší jednoty. Krásně to vyjádřil apoštol Pavel v 1. listě Korintským: „Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě.“ Ježíš v Eucharistii nás sjednocuje – všichni přijímáme jednoho a téhož Krista.
Bratři a sestry, podobně je tomu s vínem. Víno je symbolem bolesti a radosti. Bolesti – lisováním dochází k jeho zničení. My sami můžeme ve víně nabídnout Bohu své bolesti, trápení a kříže. Ježíš byl zdrcen pro naše hříchy. Radosti – po vylisování a procesu praní se víno používá k radostným událostem – na hostinách, svatbách, přátelských setkáních. Řečeno slovy Písma: víno rozjasňuje tvář.
Mons. Jan Plaček