Promluva: 1. Prvotní hřích

Příprava na výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

Rok 2011 – Rok sv. křtu

3. neděle adventní
12. 12. 2010

Nehoda si vyžádala životy dvou dětí.
Opilec řádil při převozu v sanitce.
Řidička přejela muže ležícího na silnici.
Obětem domácího násilí pomáhají soudy.
Zastřelil své spolužáky.

Bratři a sestry,

nebojte se, nebudeme dnes číst z černé kroniky. Ale několik málo titulků z našich novin nám může pomoci pochopit, v jakém světě žijeme. Chceme totiž zahájit svoji roční přípravu v rámci Cyrilo-Metodějského jubilea připadající na rok 2013. Letošní rok se máme blíže seznámit se svátostí křtu. Tato svátost úzce souvisí s hříšností lidí, s celkovým staven světa a dějin ponořených do hříchu. Musel přijít Vykupitel, aby nás od hříchu osvobodil a to se uskutečňuje ve svátosti křtu.

Bratři a sestry, nikdo z lidí nepochybuje o tom, že zlo je ve světě přítomno, jako ani o tom, že každý člověk má ke konání zla – hříchu blízko. V tomto se shodují i bibličtí autoři. Starozákonní Žalmista říká: „Hle, s vinou jsem se narodil a v hříchu mě počala má matka “ (žalm 51,7). Svatý Pavel v listě Římanům píše: „Neboť nekonám dobro, které chci, nýbrž dělám zlo, které nechci“ (7,19). A apoštol Jan uzavírá: „Řekněme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda“ (1J 1,8).

Hledání odpovědi na otázku, odkud je zlo, kde se vzalo, jak to, že je tak úzce spojeno se stvořením, které z Božích rukou vyšlo jako dobré, proč ho narušuje, je staré jako lidstvo samo a burcuje k přemýšlení lidský rozum v každé době. I velký církevní učitel starověku sv. Augustin ve svém „Vyznání“ píše: „Ptal jsem se, odkud je zlo, a nedokázal jsem si dát odpověď.“ Řečeno jinými slovy: lidský rozum se svými přirozenými schopnostmi zde stojí před velkým tajemstvím, protože (jak píše také sv. Augustýn) nepochopíme ho bez vztahu k Bohu. Člověk, který Boha vyloučí ze své mysli, začne zlo pokládat za normální a časem si sám před sebou omluví i zlé způsoby chování (dělají to všichni, počatý život omezuje právo ženy apod.). Člověk se snadno zapojí do hříchu světa.

Jen ten, kdo ví, že člověk je Božím obrazem, může pochopit, že hřích je zneužitím svobody, kterou Bůh každého obdarovává. Boží lid Starého zákona v biblickém příběhu o pádu prvních lidí (kniha Genesis) doslova vykreslil díky obrazné řeči skutečnost, která se odehrála na počátku lidských dějin. „Strom poznání dobrého a zlého“ symbolicky připomíná nepřekročitelnou hranici, kterou člověk jako tvor musí svobodně uznávat a s důvěrou respektovat. Člověk závisí na Stvořiteli, je podřízen zákonům stvoření a mravním normám, kterým je usměrňováno užívání svobody (viz Katechismus katolické církve p.390,396). Člověk svedený Zlým neuposlechl Božího příkazu a toto narušení vztahu vstoupilo do lidské přirozenosti, ve které všichni přicházíme na svět. Mluvíme o hříchu prvních lidí a o dědičném hříchu, protože jak vysvětluje sv. Tomáš Akvinský: Celý lidský rod je v Adamovi (ze země vzatý) „jako jediné tělo jednoho člověka.“ Pro tuto jednotu lidského rodu jsou všichni zasaženi prvotním hříchem – neposlušností Bohu. Rodíme se tedy ve stavu hříchu bez přičinění naši vůle, právě proto ji máme nakloněnou ke zlu, na rozdíl od osobních hříchů, které jsou projevem našeho svobodného rozhodnutí.

Bratři a sestry v celých dějinách lidstva nechyběly a nechybí pokusy uspořádat lidskou společnost tak, aby připomínala původní stav lidstva zamýšlený Bohem. Ovšem veškeré snažení člověka je jenom pokusem hříšníka, to je třeba mít na paměti. Nebe na zemi nikdy nevybudujeme. Pokud to někdo chtěl, vždy dosáhl na práh pekla. Všechny totalitní režimy už od starověku, přes francouzskou revoluci, nacismus, komunismus chtěly a slibovaly ráje na zemi. Svoboda, bratrstvo, 1000letá Říše, beztřídní společnost, všechny nakonec popravovaly nevinné. Na zemi nenajdeme společenství lidí bez hříšnosti, ani v církvi, natož v sektách, politických stranách nebo jiných uskupeních. Oč pokornější a pravdivější je křesťanství, které tvrdí, že pouze s Boží pomocí můžeme budovat svět na základě Božího zákona, protože všichni jsme hříšníky.

Bratří a sestry, sami nejsme schopni ze stavu hříchu uniknout. Odpuštění prvotního hříchu, znovupřijetí Bohem za jeho děti, jakož i milost růstu k dobru, nám získal Kristus svou smrtí na kříži a my je zcela nezaslouženě dostáváme právě ve křtu svatém, abychom v tomto světě dokázali žít novým životem, tj. životem Božích dětí.

P. Jan Plaček